Poslední podzimní dny jsme s Cashíkem využili k tréningu na OBZ, pilování poslušnosti a mnoha triků. Hrozně nás baví vyslíkat tričko i skákat na matraci, kterou má panička položenou na nohách, vymýšlíme mnoho hloupostí a užíváme si to.
Zapojili jsme se také do záchrany jednoho opuštěného hafáka. Na vesnici, kde máme chalupu, opustila majitelka svého pejska tak, že ho jednoduše vypustila, ať se ztratí. Po dvoutýdenním běhání po ulicích a hledání majitelů byl sice stále pln energie, díky jídlu od hodných sousedů, neuvěřitelně temperamentní a laskavý, avšak neustále v nebezpečí, že ho přejede auto. Malá černá kulička se potloukala po ulicích a nesla svůj osud statečně, hrála si se stejně oputěným kocourkem a těšila se z projevů občasné přízně lidí.
Nakonec se díky pomoci hodné Kristýnky a mého milého Joži dostal do útulku, kde si ho jistě někdo zamiluje a vezme si ho k sobě domů. Rozhodně okouzlí. Moc by si to zasloužil. Byl by úžasný agiliťák i pracant.
Stále mi však v hlavě zní některé neuvěřitelné reakce bytostí, které se považují za zodpovědné lidi. Na vesnici jsem se pomoci nedočkala, narazila jsem pouze na lidskou hloupost a neochotu zvednout se z matrace a udělat něco pro živé stvoření. Bohužel někteří lidé nejsou ochotni obětovat ani pár minut ze svého času, i když je to jejich povinost. Potom se setkáte se slovy: "Doufám, že ho brzy něco přejede a bude po problému." Nebo "Já už ho nechci, odvezte ho do lesa a někde vypusťte." Přitom k pomoci stačí jen pár chvil.
Proto, milý tuláčku, přeji Ti do života jen to nejlepší, mnoho pohlazení a spokojených chvil s novou rodinou, protože si to opravdu zasloužíš.