Protože panička musela psát bakalářskou práci a nyní je tak unavená, že by jenom spala, musím můj zážitek z coursingu popsat sám, haf.
Podzimního rána jsem byl naložen do auta a netušil jsem, co se děje. Napadlo mne, že jedeme zase na to prima místo, kde můžu běhat tunely a poskakovat radostí, ale pak k nám do auta nastoupila bubačka, které jsem se po chvíli přestal bát, protože s sebou měla taky borderáka. Byl to fajn kámoš, proto jsem čekal, jakápak to akce nás čeká.
Sice naše paničky po cestě trochu bloudily, ale my, dva Cashové (on se totiž jmenuje jako já:-) jsme se nakonec dočkali na to, co nám přichystaly za zábavu. BlackCash už věděl, o co jde, ale já jsem z počátku jen koukal. Všichni se soustředili na nějaký střapec, který hrozně rychle utíkal. Já sice chvíli chtěl utíkat před tou spoustou lidí, ale když se to přede mnou rozeběhlo...fíííí, vyskočil jsem a chtěla jsem to chytit.
Bohužel se nám na druhý běh porouchal naviják, ale panička mi slíbila, že zase brzy budeme běhat. Tak jsem se s ní i s Peťulou (už nebyla taková bubačka:) a BlackCashem vydal na bordeří návštěvu, kde jsem mohl okukovat krásné psí slečny, málem jsem sice ulovil i slepici, ale to byla jen taková hra:))) (panička se totiž zlobila).
Mnohem více, než psi mě ale zajímalo to kulaté frisbee. Mám ho slíbené na Vánoce, tak doufám, že kvůli tomu, že jsem teď nemocný, si to Ježíšek nerozmyslí. (Já mu to napíšu, že kromě vitamínů musí být pod stromečkem i hračka.) Chvíli jsem si teď nemohl hrát s Marsíkem, protože byl u doktora na operaci. Říkali mi ale, že je to pro něj lepší, alespoň nebude pořád zpívat písničky o těch chundelatých kočkách, už mi to šlo na nervy, že jsem nemohl spát. Zvládl to bezproblémově. Hned se probudil (i když měl spát doma ještě dvě hodiny minimálně), večer chtěl jíst (i když podle veterináře by neměl mít chuť ani druhý den:-). Je to prostě borec:-))) a já ho mám moc rád.
V sobotu se ale zase konečně vydáme na agility, jupí!!! Už se nemůžu dočkat:-).
Tak haf a mňau, Váš Cashík