Týden se s týdnem sešel, mráz ani sníh nás nevylekal, a proto jsme se opět vydali do víru coursingování, tentokráte tricoursingování. Cash i já jsme ráno vstávali plni očekávání. Z malého bloudění díky špatně nastudované mapě nás vysvobodila milá Ewča a my jsme se konečně dostavili na cvičák v Přerově, na kterém se měl toužebně očekávaný tréning uskutečnit.
První jízdu jsme absolvovali samostatně, Cash, který střapci nekonečně propadl, se vyřítil jako neřízená střela a já jen zasněně sledovala, jak je šťastný. Další dva běhy jsme absolvovali s Ewčinou Lysinkou. I když se nám naviják jednou zasekl, oba se do běhání pustili s tou největší vervou. Cashík se během dne stával více a více závislým na střapečkové nádheře. Měl si také v kom brát vzor, protože i Lysinka tahala jak největší divoška.
Zároveň se díky pomoci místních hafkařů socializoval a krmil z cizích rukou, za což jim patří velký dík. Dnešek se dá označit pouze tou nejlepší známkou - šťastných a UNAVENÝCH (alespoň tři hodiny ospalých:-) borderek. A pro Cashíka známkou nejvyšší, protože je jeho dalším krůčkem ke spokojenějšímu životu, kdy si bude méně vzpomínat na bubáky (protože ta strašidla se začínají zdát nějak víc fajn:-).
Ještě chci připojit velký dík fotografům, kteří nás všechny zásobují nádhernými fotkami. Jste opravdu úžasní umělci, děkuji wami, royalstuart, manwe, gwen a stress-manovi:-).